Transsexuálka na svém blogu vypráví, jak se z Pavla stává Markétou

V téměř plné smíchovské kavárně jsem si jí všimla hned. Ne že by svým vzhledem na první pohled výrazně vybočovala, ale podle fotky na jejím blogu jsem věděla, že má rudé vlasy. Čtyřiadvacetiletá programátorka Markéta bloguje, stejně jako mnoho jejích vrstevníků. Její blog ale není o jídle, cestování ani o módě. Je o tom, jak se stává Markétou.

Na začátku měla slabý stisk ruky, tichý hlas a nedůvěřivý pohled. To bude oříšek, pomyslela jsem si, když jsem si uvědomila, na jak osobní věci se jí chci ptát. Markéta se ale po chvíli uvolnila, hlas jí zesílil a začala se otevírat.

Mluví o sobě jako o Markétě, a proto ji tak oslovuji i já. S jejím jménem to ale není tak jednoduché, má jich totiž ve hře hned několik. Kromě Markéty třeba Kateřinu nebo Nikolu, tu poslední má momentálně i v občance. Ale popořadě. Úplně na začátku byla Pavel.

"Nějaké indicie pozoruje člověk od začátku života, ale když je tak mladý, nedokáže problém pojmenovat, a tak se s tím dá těžko něco dělat," popisuje Markéta chvíle, kdy začala mít pochybnosti o tom, jestli je šťastná v těle, v němž se narodila - v mužském.

"V pubertě jsem nevěděla, jestli má smysl to nějak řešit. Když jsem si představila, že na střední škole ze dne na den začnu chodit do holčičí šatny, raději jsem si to rozmyslela," pokračuje. Svůj problém dokázala pojmenovat asi až před dvěma lety.

To byla ovšem jen ta snazší část. Těžší bylo učinit zásadní rozhodnutí a započít dlouhou cestu přeměny, která opravdu není něčím, co byste si vybrali jen tak z nudy. Diagnózu transsexuality vám musí nejprve potvrdit dva nezávislí sexuologové, následuje minimálně rok hormonální léčby, byrokratické obstrukce se změnou jména a identity, několik měsíců stresujícího života v nové roli se vším, co k ní patří, a nakonec, pokud se pro ni rozhodnete jako Markéta, i operace pohlavních orgánů.

Aby sebrala odvahu, udělala si Markéta plán. "Asi rok před coming outem jsem si zapsala do kalendáře datum a řekla jsem si, že pokud si to do té doby nerozmyslím, má to smysl. Nakonec jsem se k doktorce objednala ještě dřív, než na to datum došlo," vzpomíná.

Největší strach měla z reakce společnosti. "Bála jsem se, že přijdu o práci, co řeknou rodiče a mí přátelé. Na tohle jsem šla hodně pomalu. Nejdříve jsem se svěřila jednomu známému, a teprve když jsem viděla, jak to vzal, dostala jsem odvahu říct to ostatním.

Opatrně jsem to řekla i v zaměstnání. Šéf mě ale ujistil, že ho zajímá pracovní výsledek, a ne to, jestli do práce přijdu v sukni, nebo v kalhotách," vysvětluje mladá programátorka. "Také jsem se bála, že se proměna nepovede dost dobře na to, aby mě lidé brali jako holku," svěřuje se Markéta. Samotné operace se ale nebojí: "Tu doufám prospím," směje se.

Proměna v přímém přenosu

Blog, kde popisuje svoji proměnu, začala psát začátkem roku 2014. Tou dobou měla asi dva měsíce po coming outu a zároveň po první konzultaci s doktorkou Hanou Fifkovou, která má s transgender případy u nás největší zkušenosti. Tento způsob komunikace s veřejností jí prý pomáhá, aby ji její okolí lépe pochopilo.

Na Markétině blogu najdete i příspěvek od její maminky. Markéta stále bydlí v domě svých rodičů, má s nimi tedy dost intenzivní vztah. Maminka se s proměnou svého dítěte, které čtyřiadvacet let oslovovala Pájo, nakonec smířila, i když, jak píše, byl to velký šok.

Jako rodina prý nikdy nepozorovali žádné náznaky, že by na jejich dítěti "něco nesedělo". S čím se ale nesmířila, je doživotní hormonální léčba, respektive její případné vedlejší účinky. Hormonům totiž připisuje zdravotní problémy, kvůli nimž před nedávnem zemřel Markétin dědeček.

Ale hormonální léčbě se zatím vyhnout nelze, přinejmenším do doby, než bude lékařská věda schopna vypěstovat náhradní reprodukční orgány, které by uměly hormony samy vytvářet. Kromě toho se maminka obává, že Markéta upadá do depresí a ztrácí sebevědomí. S tím ale dcera nesouhlasí a svoje životní rozhodnutí na blogu obhajuje.

Méně čitelný je v tomto směru Markétin tatínek. Jako typický chlap nedává svoje emoce příliš najevo. "Ale byl se mnou na sezení s paní doktorkou Fifkovou. Tam se svěřil, že očekával, že bude mít ode mě vnoučata, takže z přeměny přirozeně nemá radost. Já to chápu, já taky nemám radost, že jsem se nenarodila správně, ale už se stalo," povzdechne si Markéta.

Jak je to vlastně s Markétinou sexuální orientací? "Vždycky jsem chodila s holkami a líbí se mi. Když jsem ale začala brát hormony, zjistila jsem, že se mi občas líbí i nějaký kluk. Když se objeví takový, se kterým to zajiskří, tak se tomu nebudu bránit."

O budoucnosti svých partnerských vztahů se ale Markéta snaží nepřemýšlet. Má pocit, že ve své situaci moc šancí na vztah nemá. Zpráva, že váš milý nebo milá byla dříve opačného pohlaví, je pro řadu lidí příliš velký šok.

Markéta má za sebou momentálně devět z dvanácti měsíců na hormonech. "Řekla bych, že pomalu ustupuje ochlupení a taky mi připadá, že se lehce zvedá hlas." Vousy si nechává odstraňovat poměrně bolestivou laserovou epilací. Když mluví, někdy si nejsem jistá, jestli zrovna v příčestí minulém použila mužský nebo ženský rod. Koncovky polyká. Jestli to dělá schválně, nevím. Neznala jsem ji před proměnou, ale z její nevýrazné artikulace usuzuji, že se za svůj hlubší hlas stydí.

Nechala si narůst a obarvit vlasy, nosí dámské oblečení a líčí se, přesto ji trápí, že když promluví, všichni hned poznají, že něco není v pořádku. Kromě hormonů by tento problém měla řešit i reedukace hlasu, popřípadě operace hlasivek, která se provádí zároveň se zmenšením ohryzku.

Naučit se být ženou

Ženy se učí být ženami odmala. Nejprve napodobují maminky, potom kamarádky, čtou ženské časopisy, zkrátka podvědomě na tom "pracují" léta. Je pro mě nepochopitelné, jak se někdo může naučit být ženou po čtvrt století života v mužské roli. Markéta má výhodu, že má poměrně jemné rysy v obličeji, nemá ani velký nos.

Ráno vstává hodně brzy, aby se stihla nejprve oholit a potom nalíčit. Inspiraci hledá na internetu, zvlášť na YouTube. Jak ale sama říká, někdy má pocit, jako by se dívala na magii. "Dnes jsem se snažila, myslím, že ty linky se mi celkem povedly," sundává si výrazné brýle a ukazuje mi výsledek svého ranního snažení.

Domluvily jsme se, že spolu půjdeme nakupovat. "Ale připrav se, v drogerii jsem naposledy strávila tři hodiny," varuje mě Markéta. A opravdu se zdá, že mezi regály s kosmetikou je ve svém živlu.

Do obchodů s oblečením moc nechodí, raději nakupuje na internetu. Už kvůli velikostem, s nimiž má problém. Nejhorší jsou boty. Dámské boty ve velikosti 42 mají jen málokde.

Jedním z efektů, které má hormonální léčba, je, že se zmenšuje objem svalstva. Markéta spoléhá na to, že se tak mohou o něco málo zmenšit i chodidla, a boty se tak budou lépe shánět. Nebojí se ani podpatků, sedm centimetrů prý zvládá celkem v pohodě. Dámského oblečení už má hodně, něco dostala od známých a něco nakoupila na internetu.

"Mám hodně věcí, ale nemám cit pro to, co se s čím nosí," stěžuje si Markéta. Moje rada, aby si pořídila pár základních kousků, které se dobře kombinují se vším, ale nejspíš nepadla na úrodnou půdu. Markétu to totiž v obchodě nejčastěji táhne k odstínům růžové. Když se drze ptám, čím si vycpává podprsenku, chlubí se, že nosí velikost 75A a obsah už je přírodní.

Vyřešit problémy s oblékáním pomůže i závěrečná operace, která Markétu čeká v červnu nebo začátkem podzimu. Těší se, že konečně bude moci nosit bez obav upnuté oblečení. Nemůže se také dočkat, až se bude podepisovat novým jménem, které si sama vybrala.

V přechodné fázi jí úřady povolily změnit jméno v dokladech na neutrální Nikolu. V občance tak má trochu zmatek - fotku aktuální podoby, jméno Nikola a písmeno M v kolonce pohlaví. Změnu písmenka a jména na Markétu (nebo Kateřinu, ještě si není úplně jistá) musí schválit komise při ministerstvu zdravotnictví. Dostane pak nové doklady a zpětně se vymění také rodný list, maturitní vysvědčení nebo univerzitní diplomy.

Sexuologové nevědí, kolik lidí jako Markéta mezi námi vlastně je. MUDr. Hana Fifková počet transsexuálních pacientů v České republice odhaduje asi na tisícovku. Přesné číslo se asi nikdy zjistit nepodaří, svěřit se se svým problémem totiž odváží jen část. Ostatní se snaží svoje pocity potlačit, někdy se dokonce ožení nebo vdají, mají děti a žijí se svým tajemstvím třeba celý život.